Jak vybrat správnou dýmku

Jak si vybrat dobrou dýmku

Aby dýmka dobře sloužila, je nutné vybrat v první řadě dobře vrtanou. To znamená, že kouřový kanál uvnitř hlavičky dýmky bude opravdu ústit na dně. Pokud bude dýmka nadvrtaná, zůstane část tabáku na dně nedokouřená a dýmka nebude dobře zakouřená. Hrozí totiž nebezpečí, že dno bude pořád vlhké a dýmka ztratí chuť a „zkysne“. Při nákupu dýmky můžete poprosit prodavače, aby vám dýmku rozložil. Zkontrolujeme troubel i náustek, zda jsou bez viditelných vad a náustek dobře pasuje na troubel. Je třeba připomenout, že dýmka se rozkládá otáčivým pohybem pouze v jednom směru. Pokud je náustek příliš napasován na troubel, lze si pomoci grafitem, který lehce naneseme na náustek. Musíme si uvědomit, že dýmku budeme často rozkládat, abychom ji mohli vyčistit. Ozdobný prstýnek na dýmce není jen estetická záležitost, ale může do jisté míry chránit i troubel. V případě, že je troubel a náustek takto chráněn stříbrem či jiným kovem, mluvíme o spigotu. Například u irské firmy Peterson se tyto dýmky nazývají Army Spigot a jsou chráněné ryzím stříbrem. Takto zdobené a chráněné dýmky patří do vyšší cenové kategorie.

Podle typu člověka

Přestože i dýmka podléhá určitým módním trendům, vždy se jedná o subjektivní výběr. Hlavním rozlišením podle typu člověka je jeho velikost. Obrovský člověk bude s drobnou a křehkou dýmkou vypadat podivně, skoro jako by měl v ústech párátko. Platí tedy, že dýmka by měla alespoň trochu odpovídat velikosti svého majitele a velikosti jeho rukou. Dýmka by určitě měla dobře sedět v ruce. Měla by být vyvážená. Pokud dýmku vezmeme za konec náustku a budeme ji držet pouze mezi ukazováčkem a prostředníčkem, zjistíme, jak je vyvážená a jak moc bude „táhnout“ zuby. Pokud chceme dosáhnout chladného kouře a dobrého požitku z kouření, měli bychom si vybrat takovou, která má troubel s náustkem okolo 10 centimetrů. Pro začátečníky je vhodnější dýmka se silnějšími stěnami, protože se tolik nerozpaluje v porovnání s tenkostěnnou. Ideálním tvarem je typ „half bent“, který je tvarovým kompromisem mezi rovnou dýmkou (typ billiard) a zahnutou (typ bent).

Kresba dřeva

U dýmky je vždy subjektivní a estetická záležitost, protože každému se líbí něco jiného.

U hladké dýmky je vždy důležitá kresba dřeva a platí zde určité kategorie třídění kvality. Je několik druhů kreseb, které může briarové dřevo mít. Hlavní rozdělení je podle toho, z které strany se na kresbu díváme. Zda z čelního nebo bočního konce. Při pohledu na čelní konec vláken jsou vidět tzv. „ptačí oči“. Jsou to větší či menší kolečka tvořená růstem vláken. Při bočním pohledu na dřevo briaru jsou vidět čáry, které připomínají svým tvarem plameny. Zvlněná a šikmá vlákna se odborně nazývají „flame grain“ a rovná „straight braun“ (přímé zrno). Nejvíce se cení u dýmek přímé plameny tedy typ „straight grain“.

Nutno podotknout, že nádherná kresba dřeva není samozřejmostí. Briaru, ze kterého se vyrobí dýmka typu streight grain bez viditelných vad, stále ubývá. Je třeba probrat i tisíc kusů, než se najde ten správný špalek. Proto nejdražší dýmky jsou hladké a jemně mořené, aby vynikla nejen krása tvaru, ale především krása dřeva. Protože briar je kořenice, bývají v ní často zarostlé kamínky nebo vzduchové komůrky. Když se taková vada objeví na dýmce, většinou se zakytuje a zatře. Taková dýmka je pak zařazena do o stupínek nižší kategorie.

Při výběru dýmky je dobré se podívat na kytovaná místa, pokud jsou na dýmce dva kyty velikosti špendlíkové hlavičky, je stále ještě hodnocena a ceněna velmi vysoko. Každá firma, která vyrábí dýmky, má však svou cenovou politiku a dřevo u svých dýmek hodnotí podle vlastních kritérií. Když se na briaru dýmky vyskytne menší závada, například větší kyt nebo dřevo by bylo více plané, tak se dýmka pískuje. To je proces, při kterém se proti hlavičce dýmky tryská žhavý písek, někdy i jemné sklo, který vymele měkké části dřeva a na povrchu zůstává plastická kresba. Díky větší finální ploše pískované dýmky lépe odvádějí teplo a snesou i „hrubější zacházení“. Hodí se pro denní nošení po kapsách a jsou odolnější proti poškrábání. Dobře se z nich kouří venku i za nepřízně počasí.

Některé dýmky, které mají hodně kazů, se kytují a moří tmavou barvou. Velké oblibě se těší černá barva, která v kombinaci se stříbrem vytváří estetický kontrast. Dýmky z méně kvalitního briaru se opracovávají tzv. součkováním. Upraveným vrtákem se na povrch hlavičky umístí vrypy, kterými se zakryjí kazy. Často vypadají jako pískované dýmky. Tyto dýmky také velmi dobře odvádějí teplo.

Náustek

V současnosti se nejvíce používají dva druhy náustků. Materiálově se jedná buď o kaučuk, přírodní či syntetický, nebo o akrylát. Nejlepší náustky jsou z poloviny přírodního kaučuku a z poloviny syntetického. Dobrý poměr zajišťuje určitou tvrdost, ale i lesk náustku. Z kaučuku jsou měkčí, dobře se drží v zubech. Jejich nevýhodou je, že působením času a zubů náustky šednou a nevypadají nikterak vábně. Dnes jsou často nahrazovány náustky z akrylátu. Má stálý lesk, na vzduchu nešedne, ale zase je to tvrdý materiál.

Filtr

Některé dýmky jsou zpracovány tak, že mezi troubel a náustek se vkládá filtr, většinou o průměru 9 mm. Dnes je na trhu asi 90 % všech dýmek na filtr. Mají vložku z aktivního uhlí nebo mletého meršánu. Oblíbené jsou filtry značky Vauen a Stanwell. Redukují poměr nikotinu a kondenzátu, a tím umožňují kuřákovi docílit chladného kouře. Italská firma Savinelli používá přírodní filtry z balzového dřeva. Prodávají se ve dvou velikostech – 6 a 9 mm. Při koupi dýmky už musíte zvážit, zda ji chcete mít na filtr či bez filtru.

Další hamletovskou otázkou je u dýmky chladící systém. Je tvořen hliníkovou trubičkou nebo výliskem, na kterém se sráží dehet a kondenzáty z kouření. Někteří kuřáci chladič vyhazují, jiní pro něj naopak horují.

Výběr dýmky je intimní a subjektivní záležitost, proto určitě nakupujte tam, kde se cítíte dobře a kde si myslíte, že vám nejlépe poradí.